Ani jsme možná netušili, jak dobře děláme, když na Velikonoce zmizíme na jih. Nedělní předpověď na pondělní sněžení a výrazné ochlazení pak jenom potvrdila správné načasování.
Odjezd ve čtvrtek večer dával šanci na lezení hned v pátek. Rychlý přesun a pouze jedna krátká kontrola za Salzburgem nám umožnilo přespat na Brenneru a v 9 hodin ráno být v Arcu. Protože Vojta zajistil luxusní chatičku přímo v jedné z lezeckých oblastí, bylo v plánu strávit svátky v luxusu:). Po krátkém vyčkávání na paní domácí jsme se dostali do lehké potyčky s majitelem restaurace u hradu Toblino, který evidentně turisty s obyčejným autem a v teplákách považuje za povl a ví, že ti si u něj ani kafe nedají. To se teda může spolehnout. Stálo by za to mu tam nechat nějaký trefný vzkaz.
Lorenza přijela společně s třemi dětmi, s kamarádkou a na chatě čekala ještě její sestra s celou rodinou. Chvilku jsme přemýšleli, jestli nevezeme málo bouldermatek na spaní, ale k naší úlevě se po obídku spakovali a chata byla naše!
Protože se k chatě jelo přímo sektorem La Gola, byla volba na lezení jasná. Asi kilák dolů z kopce a lezení na celé odpoledne. Začali jsme asi zbytečně zostra, i když jsme oba s Tomášem pamatovali, že tuhle spáru už jsme kdysi lezli. Cesta Globus Mundi údajně 6a, ale následně jsme lezli i kupu lehčích 6b 🙂 byl to takový test přípravy. Místy kolmý nebo převislý sokol, patřičně oklouzaný a s horšími stupy. Další kusy už byly parádní, krásný kroky, protažení jak má být a potřebné seznámení s materiálem. Na závěr ještě převislé 6a po chytech, aby se trochu rozpumpovalo předloktí.
V sobotu hlásili nejisté počasí, přeháňky a trochu ochlazení. Po posouzení průvodce a okolních map jsme se s Vojtou dohodli, že vyrazíme pěšky do sektoru Santa Massenza. No, za nedlouho po startu cesta začala stoupat, klesat, zase stoupat a pak hodně prudce klesat, co víc, hlavně vůbec nekončila, tak jsme si trochu vyčítali, jestli jsme neměli jet autem. Nicméně do sektoru jsme došli. Sice úplně jiného, ale byli jsme u nějakého lezení a to byl základ. Bohužel po obhlídce koukáme, že tam jsou jen samé těžké cesty a pokračujeme dle původního plánu, což znamená další půlhodinu pěšky. Než se dokodrcáme pod skálu, přejde přeháňka, takže tušíme, že to dneska hitparáda nebude. Rychlá orientace, volba cesty a hrnem. Trochu jiný charakter, hodně technické, ale celkem zajímavé kroky. Kolmice, super kompaktní matroš, občas vykapané mističky, plotna, boulder za oblinu. Tak padá Pocimania 6a, a když už Vojta dolézá za deště, je jasné, že to dnes bude spíš restday. Byla tam aspoň příjemná prostorná jeskyně, kde jsme čekali na lepší počas. Po zvážení co by se dalo, volíme ústup ze sektoru a jdeme procházkou zpět k hradu Toblino. Tentokrát již po silnici, protože kamení v botách a šplh kozí stezkou jako do sjezdovky se nám již trochu přejedl.
V průvodci nacházíme menší část sektoru La Gola – Arcadioland, a tak ještě zabloudíme do něj. Položené plotny, jedna jak druhá, vypadají mokře, ale asi dvě dvojky taky něco stínují, tak se přidáváme. Vojta vybral asi nejhezčí, nejvíce porušenou, chytovatou část stěny a s kuráží vyrazil. Nakonec hezká cesta se zajímavým koncem, který velice ozvláštnil jinak vyvážené lezení po dírách a velkých lištách. Red Hants 6a. Slaňák zase za deště, takže pochod k chatě v provozech vody. Uondaní ale šťastní, že se povedl průzkum a že se nakonec provětraly i lezečky.
V neděli cyklovýlet míří do Lomasone s cílem dostat se do Arca druhou stranou hlavního hřebene. My naopak volíme protější údolí a cílíme na San Siro. Je to jedna ze starších oblastí, lehkých cest spíše méně, ale určitě chceme zkoumat nenavštívené oblasti, takže jdeme. Přístup parádní po velké cestě. Přicházíme do střední části a rovnou vybalujeme pod dvěma 6a na začátek. Hned u první nepříjemný krok a opět pod řetězem plotna a zved bez noh za oblé chyty. Na zahřátí jak má být i s trochou strachu. Kousek vedle se rýsuje výrazný sokol přes celou stěnu, s kolmým nástupem a vzdušným dolezem. To vypadá vskutku parádně. Jdeme na to, bude to pecka. Spodek trochu silovější, pár nepříjemných překroků a nástup do sokola. Tomu se říká chrochtačka. Krásný ostrý sokol s dobrýma nohama, semtam omágovaný stromek:), možné založit i žábu a tak si užít super lezení. Jako třešnička na dortu je pod řetězem plotna s lištami, takže trocha techniky na závěr v krásně exponované stěně. Cesta Aria 6c, vřele doporučuji. Dál se prokousáváme dvěma kratšími 6b, opět v kolmých plotnách vždy s nepříjemným krokem. Naštěstí ale jištění nevypadá jako v Ádru, takže velké drama se nekoná, žádné polety ani útěky. Zakončujeme den třídélkovou cestou až na vrch stěny, která nabízí krásné výhledy do údolí a exponované technické lezení. 6a, 6a, 6b, to je Rock story. Obzvláště třetí délka je super vzdušná, plná parádních kroků 60 m nad zemí. Po lezení vyzvedáváme Tomáše a jedeme ještě na průzkum do legendárního Massone. Vjezd až na třetí pokus, městské průjezdy široké 1,8 a 1,9 m nepouští, tak se musí okolo. V Massone plno známých lidí, a taky plno krásných cest. Zvlášť impozantní jsou vykopané díry v samotném masivu stěny, v horní části, kde vede mj. známý Underground 9a. Kdo tam nikdy nebyl, ať tam jede aspoň kouknout. A jinak, cesty tam začínají od 6a, takže když si počkáte až bude některá volná, hurá na to.
Na Velikonoční pondělí se loučíme s příjemnou Lorenzou a její chatou a vydáváme se vstříc poslednímu lezení v Sarche. Plán je sektor Sysiphos, který ale netrefujeme a přicházíme do sektoru Sarche area A, čehož nakonec nelitujeme, protože takhle hezky to v průvodci nevypadalo. Jedná hezčí cesta než druhá a tak dnešní den parádně zakončujeme dvěma 6a+, jedním 6a a jedním 6b. Bylo to krásné stěnové lezení po malých lištách v perfektním pevném, kompaktním a špatně čitelném vápenci. Sbíháme dolů a obohacujeme zážitek pořádnou italskou zmrzlinou. Pak už jen pár hodin v autě a jsme zase doma, v zimě, sněhu… vlastně v dubnu.
Nejnovější komentáře