Lehkovážný (blbej…) být můžeš, ale štěstí mít musíš !!!

Je léto, venku hic jak v pekle, tak co s tím ? Jó, když by se tak dalo utéct do sněhu a ledu, to by bylo něco. Od těchto myšlenek je už blízko ke zmrzlým vzpomínkám na hory.

Kde jsem byl, co tam vylezl, zažil, nevylezl, nezažil. A také na to, co jen s velkým štěstím přežil.

Safryš, co to bylo za rok ? Asi 2010 ? Nějak jsem si usmyslel, že by to chtělo někam nahoru, co jen nahoru, nejlépe nejvýš, jak to jen v Evropě jde. A cíl byl jasný, Mont Blanc s 4.808 metry, samozřejmě. Jenže v blízkém okolí se mnou nikdo klepat kosu nechtěl (nebo jsem se bál zeptat), tak nezbývalo, než se poohlédnout jinde. No jinde, na lezecko-horských seznamkách, samozřejmě. Zkušenosti byly, i když z lovů v jiných oblastech :), a štěstí se usmálo.

ledovec De Tré La Tete 2_7_2010

No štěstí, spíš náhoda, a inzerát ve smyslu: „Hledáme parťáky na Královský traverz masivu Mont Blancu“, a to bylo v tu chvíli to pravé. Až tam se ukázalo, že to bylo spíš úplně levé.

hřeben Domes de Miage 2_7_2010

S odstupem času pár tipů a doporučení, ale neberte to prosím jako chytračení … s odstupem jsem rád, že se to obešlo bez ztráty na jednom mém životě:

své cíle plánujte dle vlastních zkušeností a schopností … to se samozřejmě machýrkům v mladším věku těžko vysvětluje (škoda že už nejsem ten „mladý“)
když nemáte svého dobře známého parťáka do hor, tak si ty z inzerátu řádně prověřte … ti moji, to pro fyzickou únavu zabalili už po prvním dni už ve výšce 2.602 metrů po přespání na chatě Ref. des Conscrits

výstup na Aig De Bionnassey 4.052m 3_7_2010

i když důvěřujete parťákům z inzerátu, sami se na túru řádně připravte … to jsem vůbec neudělal, trasu jsem si nenastudoval, mapu si koupil až po akci v Chamonix, lano jsem si nebral, o předpověď počasí ? proč jako ? to snad mají vědět moji parťáci
když už to parťáci zabalí, sami se do podobných kousků nepouštějte … no to určitě, když jsem přejel půl Evropy, tak to nezabalím … vůbec jsem nevěděl kam jdu, a ještě teď si vzpomínám, jak jsem šel po stopách horolezců, které jsem ve sněhu našel

hřeben Aig de Bionnassey 3_7_2010

když už přežijete první den a dojdete na bivakovací chatu kdesi na hřebeni, zjistěte si kudy sestoupit a ráno sestupte, nebo zaplaťte pár piv borcům se stejným plánem, ať vás vezmou na lano … na chatu Ref. Durier v nadmořské výšce 3.358 metrů jsem došel, pivo jsem večer nikomu nezaplatil, a ráno byl moc rád, že mě při prvním skalním výšvihu ještě za tmy přivázali dva horolezci k sobě, za výšvihem zase odvázali, ale i tak dobrý a děkuji
zjistěte si, kdy chodí odpolední bouřky, a když se k nim schyluje, šupejte se někam schovat … druhý den jsem obešel jistotu a bezpečí chaty Ref. du Gouter ve výšce 3.807 metrů a ukryl se v bivaku Ref. Vallot ve výšce 4.362 metrů, díky únavě a nadmořské výšce mi bylo zle jak psovi, a hliníková budka při odpolední bouřce jenom vrněla, a co by se stalo, když by do ní uhodil blesk, si asi nedokážu přestavit ani teď

bivak Vallot 4.362m 3_7_2010

jupí a třetí den je tu výstup na vrchol … při zmrzlém bivaku na Vallotce mě kole 4 hodiny ranní vzbudila parta horolezců, kteří si dávali pauzu při výstupu na vrchol, koukali na mě jako na zjevení, rychle jsem sbalil a vyrazil na vrchol za nimi, had horolezců s čelovkami se klikatil po hřebeni směrem nahoru
byl jsem tam největší magor ? … ne ne ne, při výstupu jsem potkal dvojici, která si na zádech nesla horské kolo, a plánovala sjezd z vrcholu Mont Blanku … samozřejmě to byli Češi

ranní zástup k M.Blancu 4_7_2010

vrcholové foto, když jste tam sám ? … sám ani náhodou, za východu sluníčka nás tam bylo spoustu, takže poprosit ostatní horlezce nebyl problém, byl jsem na sebe přeci moc moc pyšný …
a kam dál ?… no samozřejmě zase po nějakých stopách, sestup směrem k Mont Blanc du Tacul, to jsem tenkát samozřejmě nevěděl, nikým nejištěné brodění a sklouzávání v hlubokém mokrém sněhu po fixních lanech a nejištěné přeskakování ledovcových trhlin … to bych dnes už nedělal (určitě … no, nebo …)

východ slunce při výstupu k M.Blancu 4_7_2010

na ledovci la vallee Blanche pod Du Taculem se vyšlápnutá cesta rozdvojovala … a byl jsem zase v pytli, takže nejprve doprava, pod lany lanovky z Aiguille du Midi na Pnte Helbrooner (nevěda kde jsem a kam jdu … opět nejištěn proti pádu do trhliny) zhruba hodinu brodění, jsem potkal „borce“ který nemluvil ani německy, ani anglicky a kupodivu ani česky, takže mi opravdu moc nepomohl, jen rukou ukázal na věž Aiguille du Midi s výškou 3.842 metrů , na které, jak jsem následně zjistil končila lanovka z Chamonix, a já to otočil a brodil se tam

vrchol M.Blancu jupiii 4_7_2010

a k tomu štěstí … tahal jsem unavené nohy při výstupu nahoru a jen tak tak stihnul poslední lanovku dolů … hufff, takže lehkovážný (blbý…) být můžeš, ale štěstí mít musíš.