Po zdařené 1. akci, s vidinou menších organizačních starostí, úspěšném „lovu“ organizátorů i soutěžících, očekáváním nových zážitků na náměstí NMnM a týdenních přípravách nastal konečně den D, tedy vlastně neděle 26.7.2020. Předpověď počasí yr.no slibovala jen pár desetin milimetrů deště a jinak oblačno se sluníčkem, takže s heslem „nejsme z cukru“ jsme už před polednem měli plné auto vybavení a byli připraveni vyrazit.
V průběhu článku budu postupně chválit, pěkně popořadě.
1. pochvala: patří členkám oddílu TT, které se ochotně hlásily k pomoci při přípravách a realizaci akce, fakt děkuji.
K polednímu, když se od západu začala blížit mračna, dle aktuálních radarových dat s pěkně „ostrým“ deštěm, jsme začali mít lehké obavy. Ale stále ještě s úsměvem jsme jeli na Vratislavovo náměstí a tam dle plánu začali připravovat jednotlivá soutěžní stanoviště.
Jako první na řadě bylo stanoviště prusíkování, podle kterého se celá akce jmenovala. To už standardně děláme při slavnostech NC na jasanu přímo před Horáckou galerií. Tentokrát se nepodařilo tradičního „natahovače“ lana získat, a jeho poznámka „pozor ať neschrastíš dolů“ mě pobavila ve chvíli vyslovení, a i teď se usmívám při myšlence na ni. Naštěstí jsem neschrastil, zbývalo jen natáhnout smyčku těsně u zěmě kolem blízkého keře, cvaknout do ní jisítko, vložit a zablokovat lano. Přinést bednu s úvazky, helmami, HMS-kami a repkami. Bednu potom zakrýt igelitovým pytlem … nad Harusákem se už to hodně mračilo.
Jako druhé na řadě bylo staniště lezení na strom. Stanoviště to bylo nesoutěžní, spíš tréninkové, protože při dalších akcích našeho projektu se přímo v této aktivitě soutěžit bude. Podařilo se dohodnout povolení pro lezení na krásný vysoký smrk, před fotoateliérem paní Čadkové, a já se na to moc těšil. Příprava vybavení na toto stanoviště byla nejkomplikovanější, první větve jsou ve výšce 3,5 metru, a tak bylo třeba vyrobit provazový žebřík. Vyrobit, ne koupit … kupovat umí každý. Instalace a složení žebříku chvilku trvala, a potom už pěkně šup šup po větvích nahoru. Ve výšce odhadem 15 metrů byla kolem kmene natažena smyčka s triplockovou HMS karabinou, přes kterou se vracelo lano dolů. Jeden pramen pro lezce, druhý pro jističe. Karabina byla pojištěna ješte druhou smyčkou, jeden nikdy neví, co kdyby tu první veverka přehryzala … :). Při druhém testovacím lezení nahoru jsem odstranil drobné suché větvičky, které by soutěžící mohly škrábnout nebo píchnout, a stanoviště bylo připraveno. Výhled z něho byl parádní.
Jako třetí stanoviště jsme připravili lana s oky pro soutěž ve cvakání karabin. Proti prvnímu a druhému stanovišti se drželo pěkně u země – byly to čtyři prameny lana, na nich oka po zhruba metru a půl, startovní čára, bedna s vybavením, opět řádně zakrytá igelitem. A bylo hotovo.
Od přípravy čtvrtého stanoviště jsme na poslední chvíli upustili. Měla to být lajna pro veřejnost s pomocným lanem, ale vzhledem k blížícímu se dešti, nebo spíše lijáku, jsme rohodli ji nenatahovat. Dnes už vím, že jsme rohodli správně.
2. pochvala: patří Horácké galerii, která nám zapůjčila pro prezentaci soutěžíchcích stůl a dvě lavice, děkujeme.
Bylo před půl třetí, připravili jsme zázemí pro prezentaci soutěžících. Na pivním setu z HG (škoda, že bez pivka) jsme rozložili potřebnou administrativu – startovky, karty soutěžících, atd. a také občerstvení pro soutěžící. V půl třetí začaly přicházet první mlaďošky, vládla fajn kamarádská nálada. Jenže … černo už bylo nad bývalou ZUŠ, v korunách kaštanů se zvedal vítr. Kolem tři čtvrte na tři začalo lít … safryš, týden práce a příprav na houby, napadlo mě :(.
3. pochvala: patří opět Horácké galerii, ve vstupní hale nám umožnila skrýt se před deštěm a diskutovat o dalším postupu, děkujeme.
Schovali jsme se těsně za vstup do HG, obsadili lavice, zabrali materiálem část podlahy. Naše neustálé courání tam i zpátky, ven dovnitř, vždy rozeznělo alarm u vstupu, omlouváme se a děkujeme ještě jednou za toleranci. Volali rodiče soutěžících, dotazovali se zda akce bude, někteří slibovali, že dojedou. Někteří se odhlašovali, to jsme chápali. Organizační „výbor“ … rozhodl o dalším postupu: přihlášení mlaďochy jsme si postavili do řady, a každý za skutečnost obdržel poukázku na velkou zmrzku do Cukrárny u Janovských. Radar sliboval déšť minimálně do 15.45 hodin, lana i stromy byly durch mokré, prusíkovat ani lézt na strom z důvodů bezpečnosti nebylo přípustné. Naše rozhodnutí bylo akci ukončit. Pak ale padl dotaz na mlaďochy, už nevím kdo to řekl: „nebo chcete přece zkusit soutěžit ???“ Odpověď nás překvapila a hlavně potěšila, zasnělo hlasité „ANO“.
4.pochvala: určitě patří mlaďochům, kteří opravdu nejsou „z cukru“ a měli chuť se hýbat a soutěžit déšť nedéšť.
A tak jsme vyrazili na soutěž ve cvakání expresek. Někdo se přioblékl, aby nepromokl, někdo se svlékl, aby mu nepromoklo oblečení :). Nejprve si mlaďoši vylosovali čísla, podle kterých byli zapsáni do startovního pavouka. Rozběhy začínali vždy čtyři soutěžící, do dalšího kola vždy postupovali první dva. Aby byla soutěž co nejspravelivější, dostávali mlaďoši podle svého věku počet karabin, čím starší soutěžící, tím vyšší počet. A pak už to šlo jako po másle. O zapisování průběžných výsledků a nakonec i celkového pořadí se staraly Marťa a Klárka, fajn dvojka již z první akce.
5. pochvala: Kraji Vysočina, městu Nové Město na Moravě, firmě Wera Werk s.r.o, prvním dvěma za finanční zajištění akce a třetímu za poskytnutí věcných cen pro soutěžící, děkujeme.
Po vypsání diplomů proběhlo vyhlášení výsledů, gratulujeme vítězkám a vítězům. Po vyhlášení následovala již tradiční „losovačka“. Karty soutěžících putovaly do plátěné tašky a losováno bylo celkem 5 cen. Zajímavé na losování bylo, že tři losující si vytáhli sami sebe … opravdu zvláštní :). Věřte, že taška byla držena dost vysoko, aby do ní nikdo neviděl.
5. a poslední pochvala: všem organizátorům: Monice, Marti, Klárce, Andrei, Kačce, Peti … a dokonce i jeden muž tam byl 🙂 … tedy také Laďovi.
Odměnou pro mě osobně byl pocit, že jsme to i když v omezené míře zvládli, mlaďoši se protáhli a pobavili. Užili jsme si společně odpoledne venku na náměstí NMnM, města které máme rádi a těšíme se na další akci. Na dobrovolném startovném bylo vybráno 720 Kč, které opět poputují do Nadačního fondu města na Sporotvní halu s lezeckou stěnou. Lezení a prusíkování zdar !!!
PS: a tady jsou ty výhledy shora 🙂
Nejnovější komentáře