Protože bylo těsně před Štědrým dnem, situace si žádala uvolnění. Idelálně jet se podívat někam ven. Michal z Prahy hlásí, že by vyrazil na Škrovád. U nás sice sníh, ale na Škrovádě bude dobře, tam nikdy sníh pořádně není. Tak si výjezd potvrzujeme a ve čtvrtek sraz tam. Přidává se ještě Pásák, takže budem úderná trojka.
Příjezd do Slatiňan potvrzuje očekávané, po sněhu ani památky. Je něco pod nulou, sucho. Mohla by být podmínka, i když na nějaké přelezy nejsou velké ambice. Volba padá rovnou na Sarajevo, kde sice není nic moc lehkého v čem se rozbruslit, ale zase se nám nechce putovat po sektorech. U zimního boulderingu je důležité udělat vždy oheň. Jediná věc, která umí udržet tělo mezi pokusy v teplotě. Lezečky pod bundu a zatím prohlížíme kudy kam. Následuje pár krkolomných pohybů, při kterých prsty rychle promrzají. Je to jasné, chce to něco těžšího, aby se tělo ohřálo. Naklusávám hned do dlouho odolávající Ledárny, 7B. Zá se mi, že tam od minule upadl horní, celkem důležitý bočák. Další pokusy to potvrzují, malinko to ztěžklo. Protože to mám už vylezené, moc v tom nebojuju, to jen tak aby se prsty dostaly trochu do pohotovosti. Michal mezitím sází pokusy do Mrazáku, 7C. To je vskutku exkluzivní linka za pár sklopených lišt a dírku. Nakonec nepouští. Je to dlouhé, vysoké, těžké a navíc to mírně vyklubuje levé koleno. Nádherná kombinace. Odládá to na příště. Ze stejného chytu, kde začíná Ledárna, startuje i LUJS Choceň, 7B. U tohohle bouldru jsem nikdy nepochopil sekvenci a nikdy jsem si neuměl představit, jakou na to člověk musí mít sílu. Pásák zkouší pár programů, nejdříve rozpažky, pak přebrání špatné lišty. K mému údivu to jde, i když on je hrozně silný! Pak ale chytá vrata při poskoku do dalšího, dobrého chytu. Zkouším jen ten poskok, protože to mi většinou jde. Druhým pokusem vyřešeno, tak to musím zkusit celé. Přebírání lišty je očistec, ale začínám tušit, že by se to mohlo povést. Asi jsem trochu posílil. Dát dobře nohu, snížit se a pekelně zabrat. Hlavně si neudělat díru do prstu. Asi třetím pokusem dobrej nástup, kroky rychle a přesně. Jsem odhodlán a drtím lištu, posouvám nohu, skáču. Je to tam. Nevěřím tomu, kluci taky ne. Dolez po velkejch už nepustím. Tak aspoň nějaká záplata na ten studenej den. Pásák lehnul pod Mr. Siláka 7C. Je to taky solidní boulder, a celkem těžký. Největší obtíž je se v tom nějak srovnat. Různé kozy, výklony a otočky dávají zabrat. Je to nadějné, ale začínají se potit chyty takže konečná. Dneska odolal. Mezitím se Michal přesouvá na naprosto zásadní projekt oblasti – Černou díru 7C. Je to úchvatná linka vedoucí z kouta do stěny přes mikrojebky do sklopeného madla. Prý to vylezl jenom Stráňa, ale ten je o parník jinde než my všichni dohromady. Ale zase“jen“ 7C a žádnej přelez? Michal je namotivovaný, prví dlouhý nátah suveréně posílá, a hned stínuje sekvenci ve stěně. Objevuje se několik variant, ale všechny předpokládají dynamický krok do topu. Děsná představa, s nohama 3m nad zemí. Ještě k tomu je ve stěně jediný stup, pak už to jsou jen šupiny. Tady je důležitý nenechat přemrznout nohy, jinak je brzy po všem. Boty pořád pod bundou, dva pokusy a znova. Zkouším se do toho taky nanominovat, ale hned první dlouhý krok vůbec není tak samozřejmý jak v Michalově podání. Nakonec dávám, a posouvám se do stěny. Chyty fakt mizerný, stupy ještě víc. Chce to velkou dávku odvahy a jistoty. Člověk musí věřit, že ty chyty drží, i když pocit z nich je spíš smíšený. Nahoře není moc času ladit program. Jedním pokusem tak, druhým jinak. Všechny ale končí stejně. Na zemi. Ke skoku se nikdo neodhodlal. Možná by šel více statický krok, ale ten zase vyžaduje větší jistotu na stupech a chytech. Ta ovšem chybí. Lišty se začínají zase trochu potit, takže začínaj klouzat. Zdá se, že tady dneska pšenka nepokvete.
Solidně vyházení a vydřepovaní opékáme buřt a bilancujeme nad Černou dírou. Tahle linka nám dá ještě zabrat. Ale jednou to tam určitě spadne. Motivace je velká. Tím větší, čím jsme blíž. Tak snad brzy zase.
Nejnovější komentáře