Míra nás pořád dusí ať trochu žije oddílový web a podělíme se s ostatními svoje zážitky z lezení.
Tak zkusím pár vět a fotek.
Jako každý rok se válíme na konci října u ohně pod převisem na Štarkově a s přibývajícím pivem
přemítáme co se tenhle rok stalo a co dál. Blíží se listopad a počasí u nás naprd. Padá několik návrhů
a nakonec se zdá nejschůdnější Španělsko. V práci už začíná míň akcí a větší klid. To by šlo.
Temín? Uvidíme. Kdo? Uvidíme. Jaká oblast? Uvidíme.
Jako vždy je všechno jinak. Za týden volá Weisser, vyprdněte se na Španělsko ve středu jedem do Arca. Pár rychlých telefonů s Johnym a Fíkem, tradá vyrážíme. Bydlení domluvený a počasí vypadá taky slušně. Vybíráme oblasti které ještě neznáme nebo jsme do nich kdysi jen nakoukli.
Arco aneb tvrdka a rizoto – video od P.Weissera
Povedenej výlet se vším jak má být. Ponávratu volá Johny, nebylo toho lezení náhodou nějak málo? Co teda ještě to Španělsko?
O víkendu se potkáváme na tradičním výletu pro děti do Pivnic.
Kaňon Pivnice který začíná za Zderazí z rovný louky a neustále se díky potůčku zařezává hloub a hloub až na náměstíčko do kterýho ústí i druhý kaňon kterým se vracíme k autům.
Oheň, buřty a svařák v kotlíku na ohni je už desetiletí dlouhá tradice.
A poslední dobou taky přesun na půdu kde čeká několik kačen a co kdo přinese jako přílohu.
A hodně muziky.
Nicméně slovo dalo slovo a termín Španělska je jasnej. Za týden letíme do Valencie lézt do Chullily.
Hned v úterý Johny posílá letenku s číslem účtu kam poslat peníze, auto domluvený, bydlení v apartmánu taky. Sestava já, Johny, Fík, Blboň, paráda.
Kluci mě nabírají na Pávově a pak už jen Praha – Milán – Valencie.
Vyzvedáváme auto a valíme směr Chullila, což je nádherná soustava kaňonů s malebnou vesničkou a hradem na okraji. Domluvené bydlení nacházíme bez problémů v sousední vesnici, narychlo nákup piva, vína, něco k jídlu a do skal. (Jirka má detox tak nakupuje kartony nealko piv, podle mého soudu nepitelných)
Čekají nás tři dny krásného lezení a válení na sluníčku pod skalama. (Což mě jde nejlíp)
Pravidelná každodenní zastávka před lezením na kafe, pivko na rovnováhu a kroasan.
Na odpočinek volíme autovýlet po sousedních kopcích a kouknout do další soutěsky kam chceme jít lézt zítra.
Navečer ještě pěkná historická vesnice Chelva kde se prolínají všechny kultury který tudy prošly. Maurové, židé, křesťani, až po dnešek.
Kluci už dávno sedí na pivu než mě vesnice vyplivne zpátky na náměstí. Bohužel římský akvadukt ne a ne najít, ale už vím kde je tak snad příště. Se tmou se vracíme vařit a na pár piv na pokoji.
Na erasmu je v Granadě Evina, je to sice 600 km ale domluvila se s Verčou, po internetu sehnaly nějakýho týpka kterej jel naším směrem a večer už klepou na dveře. Sice za školou ale prostě jim to nedalo. Ráno v šesti jedem do jiné větve kaňonu lézt krápníky.
Něco málo si vylezu, ale na mě už trochu moc těžký, tak s Jirkou odpoledne balíme bágl a jdem kaňony obejít dokola. Pěkná procházka a nad náma blbnou slacklainisti.
Lávky na prostoupení spodkem kaňonu už něco pamatují.
Ještě hrad nad vesnicí a končíme v hospodě u parkoviště kde se po lezení stavují všichni lezci a mají kupodivu dobré točené.
Opuncie jsou zrovna zralé tak vyrábíme saláty s pomerančema, jen to chce dobrý rukavice.
Ještě pár dní lezení, s Jirkou lezeme třídýlkovku na vršek kaňonu, několik dalších oblastí ale už cítíme jak se nám nechce.
A tak opouštíme Chullilu a vyrážíme směr letiště Valencie do deště, takže nám to zase vyšlo. Na letišti se loučíme s Evinou a Verčou protože my prostě musíme zase do těch našich plískanic.
PS. Za dlouhých španělských večerů se s Fíkem předběžně domlouváme na leden.
Weisser, Stoupa a Lubin letí do Ománu. Co takhle vyrazit taky. Sice jsem tam už byl měsís před dvěma lety s Johnym ale proč ne. A tom až příště.
Tom.
Nejnovější komentáře